Autonomie týmů: dva akcelerátory výkonu firmy, které rozhodují o výsledku
V předchozím dílu jsme se dívali na to, proč se bez autonomie týmů nedá dlouhodobě vyhrávat.
Teď půjdeme o krok blíž k praxi:
Kde přesně autonomie bere výkon?
Z mojí zkušenosti jsou klíčové dva akcelerátory:
- Jak rychle se dělají rozhodnutí co nejblíž realitě.
- Jak moc lidé berou výsledky firmy jako svoje.
Když fungují oba, firma zrychlí. Když ne, autonomie zůstane jen jako hezké slovo v prezentaci.
Dva akcelerátory výkonu firmy v autonomii týmů
Když ve firmách řeším výkon, často poslouchám: strategii máme, produkt je dobrý, lidi nejsou hloupí… a přesto to “nejede tak, jak by mohlo”.
V detailech jsou firmy různé, ale dva vzorce se opakují pořád dokola:
- rozhodnutí se dělají moc daleko od reality,
- lidé mají odpovědnost, ale nemají vnitřní „vlastnictví“ výsledku.
Autonomie týmů s tím může zásadně pohnout – pokud ji postavíš právě na těchto dvou akcelerátorech, ne na tom, že “si týmy budou řídit všechno samy”.
Akcelerátor #1: Rychlá rozhodnutí u zdroje
Typická situace: tým vidí, co by pro zákazníka dávalo smysl, ale čeká. Ne proto, že nechce pomoct, ale protože systém ho to tak naučil – “tohle musíme schválit”.
Výsledek:
- zbytečně dlouhá cesta od problému k rozhodnutí,
- energie lidí padá,
- příležitosti mizí.
Autonomní tým neznamená, že rozhoduje o všem. Znamená to, že má:
- předem domluvená rozhodnutí, která dělá sám,
- jasné hranice (rozpočet, riziko, dopad na zákazníka),
- přístup k informacím, aby nerozhodoval naslepo.
První akcelerátor výkonu je tedy jednoduchá otázka:
Která rozhodnutí dnes zbytečně “putují nahoru”, i když by je mohl udělat tým?
Čím víc jich dostaneš bezpečně dolů k lidem, kteří vidí realitu, tím víc se firma zrychlí.
Akcelerátor #2: Lidé, kteří berou výsledky jako svoje
Druhý akcelerátor je méně vidět v tabulkách, ale o to víc ve výsledcích.
Rozdíl mezi “chodím do práce” a “tohle je naše” poznáš takhle:
- lidé nečekají na zadání, ale sami hledají lepší cestu,
- přicházejí s návrhy, které by vedení nikdy nenapadly,
- v těžkých situacích neutíkají od odpovědnosti, ale jdou jí naproti.
Bonusy a KPI na tohle samy nestačí. Vnitřní „vlastnictví“ výsledku vzniká, když tým:
- rozumí smyslu toho, co dělá,
- má reálný vliv na cestu k výsledku,
- vidí, že jejich rozhodnutí opravdu něco mění.
Autonomie týmů tenhle akcelerátor zapíná ve chvíli, kdy tým nedostává jen úkoly, ale odpovědnost za výsledek v jasně domluveném rámci.
Tři otázky pro CEO
Na závěr tři krátké otázky, které si můžeš položit hned teď:
- Kde u nás rozhoduje zbytečně “centrála”, i když realitu nejlépe zná tým?
- Ve kterých týmech lidé plní úkoly, ale nemluví o výsledcích jako o „našich“?
- Kde by dávalo smysl začít malým krokem – posunout pár konkrétních rozhodnutí dolů a dát týmu jasnou odpovědnost za výsledek?
V příštím dílu se podíváme prakticky na to, jak tyhle akcelerátory uchopit v pilotu – tak, aby se firma nezalekla první chyby a nesáhla po nouzové brzdě “zpátky všechno k nám”.